..svobodné putování svou cestou....

Čeština,jazyk budoucnosti?:..svobodné putování svou cestou....

Čeština,jazyk budoucnosti?

Zvykli jsme si brát češtinu jako jeden z jazyků, který umožňuje volbou vhodných slov vyjádřit naše vědomosti a pocity.Zdánlivá neslučitelnost čísel a písmen má společný kořen v nedokonalosti rozhodovacího procesu, v logice aplikované matematikou.Matematika zpracovává svět hmoty, dnes představované hlavně světem financí,typem logiky, která pracuje s virtuálním časem prognóz, realizovaných následně v čase. Tam lze s informacemi pracovat i tak,že výběr těch, které tato logika upřednostňuje je podřízen jednomu cíli, hmotné a emoční spokojenosti jedince či skupiny.

Nová logika, vycházející ze shody pojmových systémů češtiny a matematiky pracuje se stejným cílem hmotné a emoční spokojenosti,ale její možnosti jsou nesrovnatelně větší a spravedlivější. Princip dvou opačných (odlišných) předpokladů, souběžných !!! v čase a prostoru nová logika spojila do tří pravidel, která protiklad obsahují v sobě. Tato nová logika pracuje výhradně v reálném časoprostoru specifické skupinové diskuse, využívá k získání hodnoty pravdivosti elektronické zpracování dob souhlasů, mluvení a přemýšlení.

Princip funkce tohoto rozhodovacího nástroje je obdobou schopnosti pochopit ten správný ze dvou výkladů slova PĚT, vyvažuje dvě polohy pravdivosti překlápěním získaných časových údajů.Rychlost chápání lze měřit, rozhodování pomocí měřené délky souhlasu je způsob, který při obdržení jiné, vhodnější informace okamžitě či později zareaguje stopnutím souhlasu, původní souhlas nahradí vědomí člověka souhlasem s novou informací, pokud je tato potvrzena rostoucím objemem odpovídajících informací a je-li jedna nebo druhá v emočním souladu s představou vlastního popř.obecného stupně vzdělání. Taková informace je potvrzením dočasné pravdivosti. Jiná pravdivost neexistuje, pokud pravdivostí rozumíme její proměnlivou opakovatelnost a růst v čase (v souladu se stupněm poznání jednotlivce či skupiny lidí).

Včasné pochopení zamýšleného smyslu řečených slov je základním úkolem nové logiky myšlení, kterou jsem záměrně pojmenoval zvukovou spodobou názvu japonské hračky Tamagoči, - SNAMAHOČI (obě bez ?krmení? přestanou fungovat). Dynamické, průběžné vstupy délek souhlasů umožňují kdykoliv v průběhu hry ?fandit? jednomu či druhému z dvojice soupeřů po dohodnutou dobu diskuse. Účastníci mlčící ? posluchači jsou omezeni jedním pravidlem, nesmí souhlasit déle než činí polovina doby hovoru hovornějšího ze soupeřů, tato ?plovoucí? polovina se vyhodnocuje průběžně po celou dobu diskuse, ale i podruhé - na konci hry.

Pro mluvící soupeře, z nichž každý obhajuje to, co chce prosadit,platí také jedno pravidlo, oba by měli výhody svého řešení umět obhájit co nejmenším počtem slov.Výjimku z tohoto pravidla tvoří varianta hry, kdy souhlasy přibývají více hovornějšímu ze soupeřů,program hry pak využije prvek zvratné rovnováhy, která umožní vybalancovat vítězství lepšího ze soupeřů změnou (nedodržením)vstupních podmínek pro vyhodnocování. (někteří účastníci záměrně nedodrží doporučené pravidlo s vědomím rizika, které podstupují).

Lobování a předchozí úmluvy vesměs ztratí svou úlohu, program počítače je pravidlem nastaven tak, aby lobující posluchač měl na výběr ze dvou možností, buď souhlasit podle instrukcí a hlídat všechny souběhy měnících se poměrů časů, což je asi dost obtížné, protože každým proneseným slovem se tyto hodnoty mění, - nebo se vzdá lobování a bude souhlasit podle vlastního přesvědčení. Je jedno, jestli je toto předsvědčení shodné s úmluvou, zkrátka vždy v takové skupině zvítězí takové řešení, které je schůdné pro většinu přítomných.

Systém logiky skupinového rozhodování SNAMAHOČI určí míru průchodnosti jednoho ze dvou navrhovaných řešení. Program obsahuje pravidla vyvažování této rovnováhy na principu okamžité převahy výsledného součtu počtu souhlasů v kontraproduktivní funkci součtu doby mluvení každého ze soupeřů. Nazval jsem tento proces logikou náhody. ?Náhodný? či přesně volený výběr slov má přímou závislost na zvukovém projevu, který lze měřit časem. Střídavě se v diskusi objevuje i strategie jednání, ta umožňuje nechat podstatnou informaci až na konec, lze ji formulovat libovolným počtem slov a přitom časy souhlasů od jednotlivců po takové závažné informaci nelze už změnit. Jsou vkládané v průběhu diskuse, jsou přesně měřitelným znakem pochopení problému v časové závislosti na dostupných informacích. Rychlost a kvalita rozhodování účastníků se projeví po skončení diskuse v grafu pro každého z nich, je souběžně pořizovaný spolu se zvukovým a obrazovým záznamem diskuse.

Za formulaci klíče k růstu objemu pravdivosti může zákryt pojmových systémů čísel a písmen v definici ?obvyklé věty? obou těchto systémů. Oba používají ke zdůraznění odlišnosti tří od pěti prvků své prostředky. Na první pohled, unavený stereotypem myšlení, je význam odlišení nuly od písmene ó zbytečný. Podobně i zdánlivá sofistika slovního vyjádření vztahu prvků v níže ?nakresleném? souvětí vyjadřuje variabilitu těch prvků, které se v průběhu času objeví jako podstatné. Každá ?pravda? se v čase vyvíjí a mění.

Pravdu o hodnotě trojky nebo nuly v konstantě rychlosti světla změní člověk až když připustí, že pětkrát uvedené ?písmeno? 0 naznačuje i převahu pojmového systému, který umístění a funkci nuly v matematice dokáže vysvětlit (viz O způsobech myšlení, Axiom nuly). Definovat třemi prvky pět jiných (od hmoty, prostoru a času k pěti měřitelným kategoriím zvuku) tak, aby se vzájemně vyvažovaly nejen v zápisu rychlosti slunečního světla (300000 km/s), mělo za následek vytvoření symetrického obrazu jiné rovnosti v prostředí etnického jazyka samotného. Co když tento původně zvukový rozhodovací nástroj,kontrastní k myšlení matematickému je alespoň stejně dokonalý jako logika matematiky, která si dnes dělá nárok na matku moudrosti.Věta o smyslu sdělení má přinejmenším vztah k základním prvkům stavby jazyka, ke gramatice. Využívá také stejné prvky prostřední rovnosti ?pětek?, počet tří a pěti prvků. Toto souvětí definující početní a prioritní znaky gramatiky ?obvyklé věty? současně také graficky znázorňuje geometrickými symboly konstrukci našeho fyzikálního prostoru.

Takové souvětí ale není zvykem chápat jako soustavu symetrií. Je k tomu zapotřebí vnímat přirozený směr čtení jako osu smyslu,pochopením přečtených slov a jejich zařazením do grafického obrazu vnímat polohu a současně i smysl umístění. Slova mohou vyjadřovat nejen geometrickou linii, ale zároveň lze citem pro jazyk najít hodnotu neodporujících si souvislostí jak v gramatice češtiny, tak i v oblasti matematiky a fyziky prostoru.

Základní symetrie se týká počtu prvků celého souvětí. První, druhý a třetí řádek musí mít shodný počet aktivních prvků. Jsou-li těmito prvky významové jednotky (kvanta) zvuku (aktivní prvky smyslu) - symetrie počtu funguje, po pěti ?slovech? je v každém řádku. Slova se skládají z písmen, menších prvků, (jde o jiný, nižší řád, je nutno jej označit předělem, osou), zde osu symetrie tvoří prostřední řádek, dva krajní pak obsahují stejné počty prvků (25, všimni si,že součet číslic 7 je počtem prvků slova sdělení).Pozor!,aktivním prvkem je i čárka ve třetí větě, protože odděluje a podtrhuje výrazně odlišnou (zvratnou) úlohu prostřední věty od té třetí.

Pohov. První i třetí řádek má po dvaceti pěti prvcích, (shodou náhod je násobek dvou pětek vedle sebe ?symetricky? rozdělených - také dvacet pět). Jinou shodou počtu jsou trojice slov o pěti písmenech v krajních řádcích (smysl, tvoří, prvků) a (které, tvoří, smysl) a poněkud překvapující shoda tří prvků na začátku třetího řádku (ty,)se třemi prvky (pět) v prvním řádku. Je ?srovnatelná? s obdobou zvukové shody písmene P i ve zvuku začátku číslice 5.(Pět)Zajímavé je také umístění středu souvětí v číslovce TŘI, je samozřejmě v rovnovážném středu počtu i smyslu, sedm slov od začátku i od konce, zdůraznění slova TŘI přehozením přirozeného slovosledu upozorňuje na důležitost správného umístění tohoto prvku (v širší souvislosti právě nesmyslnost čtení souvětí odzadu, kde je nutné přehodit slovosled, aby slova?ty, které? byla funkční ? je podstatnou skutečností pro další vývoj reality prostoru. Jde o souvislost návratu v čase, filosofický i existenční pohled na skutečnost v realitě tříprvkového prostoru lze sice pozorovat v témže prostoročase, ale nelze s ním manipulovat díky dvouprvkové realitě prostoru pozorovatele, ale to je na jinou diskusi). Je-li správnější umístit střed souvětí až za slovo jsou, to záleží na osobním citu pro kvalitu sdělení. Co považujeme za důležitější, to umístíme do věty na takovém místě, aby umístění bylo nápadné k běžně užívanému slovosledu. Vždyť jde o to, vybrat vhodnější cestu k rychlosti pochopení. Čehokoliv.

A tak se dostáváme k pojmu středu v matematicko fyzikálním smyslu a výkladu. Grafické umístění středu souvětí do číslovky tři může představovat nejen počet identifikací bodu v prostoru, které jsou poprvé potvrzeny třemi osami smyslu prvního, druhého a třetího řádku, ale i podruhé, trojím potvrzením rotace. Princip rotace je odvozen ze symetrií tří slov, stejných od začátku i od konce ?(smysl sdělení tvoří) - ve směru rotace je slovosled stejný. Při čtení po směru v řádcích ? (tvoří sdělení smysl) - je zřejmá funkce možného přístupu k informaci v protisměru k rotaci. Jde o působení dvou protikladných směrů pohybu, určujících dynamickou rovnováhu (okamžitou převahu momentálně vnímaného směru). Obraz vlnění vychází také ze stejného prvku TŘI, kde první věta končí slovem tři a druhá jím začíná (smysl sdělení tvoří tři + tři tvoří smysl sdělení). Zde je názorně vidět nejen souběh symetrií ke středu, ale také jak důležitým prvkem sdělení je chybějící pátý prvek gramatiky, předmět této činnosti. Tato věta, doplněná pátým slovem prvky určuje dvojici podmět + předmět za prvek dvojjediný, nachází se okolo klidového bodu ve středu souvětí, kde čas i pohyb stojí. Teprve třetí prvek od středu souvětí vyjadřuje pohyb v prostoru - sloveso tvoří - je tím prvkem, který představuje nějakou činnost mozku. Na otázku kdo a co tvoří zmíněný smysl sdělení, si většina z nás doplní ke slovu tři potřebné slovo prvky setrvačností myšlení, nemáme potřebu dalšího upřesnění. Komu a čemu smysl sdělení slouží, takto ve třetím pádu je nutno pochopit druhé, shodné znění části první věty. Pochopit samospád smyslu u stejných slov spočívá ve schopnosti okamžitě najít jiný funkční směr stejných slov z kontextu okolních.

Lze ještě při takovém množství symetrií, shod grafických,významových a zvukových ještě mluvit o náhodě? Náhoda vždy byla prvkem, nezařaditelným do stávající struktury hodnocení informací.Nová logika existenci náhody umisťuje do vědomí člověka, do jeho schopnosti reagovat na odezvu svých slov v mlčícím, ale hmotném prostředí posluchačů. Logika dává každé ze tří skupin prvků dvojčinné pravidlo, jakýsi přepínač směru.Funkci logiky lze přiblížit na symbolu zdvojeného zrcadlového obrazu písmene E, otočeného o 90 stupňů. Je podobný složitějšímu schodišťovému přepínači v jakési dvojici paneláků, kde se podle převahy zapnutých přepínačů rozsvítí jedna ze dvou žárovek,umístěných uprostřed v prostoru mezi nimi (jsou na horním a dolním konci prostřední čárky otočeného zrcadlově zdvojeného E).Žárovky jsou zapojeny tak, aby vnímaly proměnlivou rovnováhu spodních a horních pater na levé straně a podobnou proměnlivou rovnováhu mezi spodními a horními patry na pravé straně. Zároveň rovnováhy nalevo a napravo logika vnímá jako jednu rovnováhu dvou proměnlivých skupin ze spodních a horních pater. Podle momentální převahy v tomto křížovém zapojení rozsvítí příslušnou žárovku. Jak prosté.

zpracoval JanKo

návštěvníků stránky
celkem	47 601
tento týden	130
dnes	20