Národ v lénu bohů..:..svobodné putování svou cestou....

...následující řádky jsou vyňaty z knihy váženého pana ing.Ivo Wiesnera,který mi je dovolil v původní nezměněné formě publikovat....

                                                  Prolog

Hovořím-li o Češích nebo českých kmenech, pak mám na mysli Nýsy — mocný kmenový svaz Cichů (Čechů), Moravanů, Slezanů, Slovinů, Charvátů a Srbů. Mezi nimi kmen Cichů byl ve velké vážnosti pro množství moudrých a statečných mužů, z nichž pocházeli králové a vůdcové Nýsů. Tak se stalo, že plynutím času jméno Nýsů upadlo v zapomenutí a svaz kmenů přejal jméno kmene svých vládců.
Dávno mne znepokojovaly mnohé otázky vztahující se k raným dějinám našeho národa. Čím to je, že germánský živel zatlačil a pohltil slovanské kmeny žijící jižně, západně i severně od
nás, ale pouze Češi odolávali germánskému příboji jako tvrdá rostlá skála? Co je příčinou, že náš národ dává světu tolik lidí obdařených neobvykle vysokou psychotronickou a léčitelskou
aktivitou? Co proslulá krása našich žen, dovednost mužů a moudrost filosofů? Proč máme tolik společného s Kelty, kteří neměli v lásce boj, ale donuceni k němu převyšovali nepřítele
statečností, urputnou odvahou a bojovou chytrostí? Co předcházelo příchodu Čechů a odkud vlastne přišli?
Většinu lidí dříve či později potká otázka smyslu života a údělu lidské bytosti. Naši sousedé,zejména ti severní, západní i jižní nás často tvrdě přesvědčovali o naší přebytečnosti v tomto životním prostoru. Zkoušeli to na nás zlým slovem, ale i ohněm a mečem. Odolali jsme,mnohdy s hlubokými šrámy na těle i na duši, ale na své půdě stojíme dál, vrostli jsme do ní kořeny našich předků.
V minulosti bylo mnoho řečeno, mnoho napsáno a hodně tradováno o původu našeho národa,ale systémové souvislosti stále unikaly. Použil jsem moderní metody systémové analýzy a logiky při hodnocení poznatků archeologů, historiků, ale i tradovaných pověstí, legend a mýtů, týkajících se dávné minulosti Evropy i Asie. Objevily se zřejmé nové souvislosti dávných událostí a jevů, mnohé historické obrazy získaly zcela nové jasné kontury a četné indicie naznačují zcela jiné trendy putování národů, než uvádí současná historie.
V současné době je přijímána teze, že Čechové se v České kotlině objevili někdy kolem poloviny 6. století jako jedna z vln slovanských Vindů (Venedů), přicházející z prostoru Povislí. Nic urcitějšího historie nezná a příchod Čechů a události s ním spojené jsou řazeny k mýtům. Díky úsilí archeologů dnes víme, že nálezy keramiky tzv. „pražského typu“ jsou nacházeny nejen v moravských, slovenských a polských lokalitách, ale i v oblasti ukrajinského Žitomíru, na lokalitě Korčak. V podstatě se nic neví ani o původu Vindů, kteří se v Evropě objevují v 5. století. Otázka prostoru krystalizace Vindů z jakéhosi nedefinovaného indoevropského lidu existujícího kdesi v Středo- či Jihoruských stepích má za této
situace opravdu ryze spekulativní charakter. Bohužel, témeř nic není známo ani o původu Indoevropanů (Árjů), k nimž máme nesporně úzké genealogické vazby, jak to ostatně dokazují lingvistické výzkumy. Zjevná blízkost výrazu pro životně závažné atributy v češtině a prasanskrtu nás o tom může dostatečně přesvědčit:

protoindoevropský j.(prasanskrt)--dnešní čeština

kmo (gmo)-- zrno
yotor (wotor)--voda
kawau-- kráva
aks (oks)-- osa
woino-- víno

Problém je v tom, že o vztahu slovanských Vindů, ke kterým jsou české kmeny řazeny,k indoevropským Árjům je známo ještě méně, než nic. Jenže není konec všetečným otázkám,
protože do hry vstupují Keltové, kteří přibližně počínaje 8. stoletím př. n. l. žili v Čechách, na Moravě a na Slovensku. Historikové přijímají názor, že Keltové byli koncem 1. století pr. n. l. vytlačeni z tohoto prostoru germánskými Markomany a       Kvády, což se velice hodí do noty stále početným germanofilům. Jenže tyto germánské kmeny ovládly pouze Poohří, Povltaví a možná i Polabí a to ještě po dobu kratší než 30 let (Markomani). Kvádové území Moravy opustili poněkud později, asi po 50 letech. Z toho by vyplývalo, že české kmeny vstupovaly do téměř liduprázdného, nebo přinejmenším velmi řídce osídleného prostoru. Jak ale vysvetlit velmi početná keltská toponyma, pověsti a mýty zjevně keltského původu, vážící se ke zcela konkrétním místům v Čechách (Blaník, Říp, Zlatý kůň, Vyšehrad), či na Moravě (Moravský kras, Hostýn aj.), které se dochovaly v lidových pověstech do dnešních dnů? Nejen to, přes usilovnou snahu katolické církve v období protireformace víme, že mnohá významná církevní místa jsou dřívejšími keltskými svatyněmi, že zcela jednoznacně existuje identita keltských a našich významných svátků, jako například svátek Dušiček (Samain), Hromnice (Imbolc),„pálení čarodějnic“ (Beltine) a další. Jak se tyto tradice mohly dochovat, když historici nepřipouštějí keltské osídlení setrvávající do období příchodu českých kmenů? Podvědomě cítíme, že se v čemsi těžko definovatelném lišíme od ostatních Slovanů a přece částku slovanské krve v sobě nosíme. Zkusíme tedy pátrat po prapůvodu českých kmenů, jenže předtím musíme mít jasno o původu Keltů, ale i Árjů. Takže kam až vlastně dosahují naše kořeny? 

Na následujících stránkách vám předkládám svou netradiční úvahu o minulosti a původu našeho národa. Není a nemůže být úplná a uzavřená, protože věřím, že nové prameny budou v budoucnosti ještě objeveny. Pokud v čtenáři vzbudím alespoň trochu úcty,hrdosti a obdivu k těm, z nichž pocházíme, nebyla moje práce marná. Vážné zamyšlení o smyslu toho, co děláme a kam spějeme, je dnes více než potřebné.

Pokračování knihy si můžete stáhnout zde:

http://ulozto.cz/xA9nt1t7/sv-i-wiesner-rar