Vánoce..:..svobodné putování svou cestou....
Vánoce..
Slovo Vánoce znamená vlastně
„svaté noci“ a jsou to dny zimního slunovratu.Tyto dny se slaví v mnoha kulturách na
celém světě, a slavily se i u nás v dobách před křesťanstvím.
Nejprve se podívejme, co doba vánoční pro naše předky, žijící ve střední Evropě, znamenala.
Podzim je doba, kdy se příroda stahuje ze zjevného světa.Jedná se o odtělení, podobně jako u smrti. Vnější šat se odkládá, bytosti se navracejí samy k sobě, do svého nitra, do svého duchovního základu.Tak to jde až do Vánoc, kdy nastává zlom, bod slunovratu. Před slunovratem se zdá, že je vše ztraceno, příroda „zemřela“, slunce a tudíž života ubývá.A náhle se slunce vrací, život se vrací, vše se začíná připravovat na nový cyklus života, nové slunce, nový rok.To je slunovrat.
Můžeme si představit čas jako krajinu.I čas má své vlastnosti, jako krajina. Tak jako krajina může být rovná, úrodná nebo suchá, kopcovitá, můžou tam být lesy či skály či jezero, tak i čas má své různé kvality. Na horách můžeme lyžovat, v jezeře se koupat, na úrodné půdě si zařídit zahrádku.Bylo by nerozumné a hlavně bychom dosáhli slabých výsledků, chtěli-li bychom dělat zahrádku na horách a plavat na úrodné půdě.Proto si teď zkusíme uvědomit, jakou kvalitu má čas předvánoční, vánoční a povánoční, abychom věděli, jak svou činnost uvést do souladu s touto určitou časovou kvalitou.
Jak nám při tom příroda napovídá, je čas předvánoční, tedy podzim, časem odložení vnějších, opotřebovaných šatů.V tomto čase je vhodné zbavit se všeho, co již nepotřebujeme. Vrátit, co jsme si půjčili.Vyčistit byt a duši od všeho, co již není potřeba.Udělat čisto ve všech oblastech našeho života.To znamená též, přehodnotit svůj život, zjistit, co již není mému životu prospívající a naopak, co je potřeba v sobě posílit, nechat vyrůst.
Tahle doba třídění a čištění a ujasňování si věcí končí s příchodem nově zrozeného slunce, s příchodem vánočních dnů. Úklid je ukončen, začíná doba nových počátků.Je to doba zárodků, semínek, počátků nového.
A tím se dostáváme k symbolice Vánoc.Vánoce jsou vůbec doba symbolů. Protože symboly jsou duchovní šablony, ideje, a my tím, že je o Vánocích používáme, zasazujeme semínka pro náš život v dalším životním cyklu.Cukroví ve formě květin, ovoce, domácích zvířat a různých abstraktnějších symbolů má být semínkem všech těch věcí, které chceme, aby se s jarem, znovuvtělením přírody, narodily.Vánoční stromeček je symbolem mužské tvůrčí síly, je to věčně zelený, boží falus, který je s radostí a vděkem ověšen opět symboly, semeny příštího. Okamžik, kdy stromek rozsvítíme, je nejmagičtějším momentem celých Vánoc.V ten okamžik boží tvůrčí síla protne svým světlem tmu, ženu, matku Zemi. A to je oplodnění.
Proto Vánoce nejsou dobou materiálních dárků, ale dobou setby, dobou přání, duchovních záměrů, dobou začátku.Jsou velmi důležité, neboť v začátku je již uložen průběh i konec. Na kvalitě a druhu semena závisí, jaká bude úroda.Všimněte si i dalších symbolických úkonů vánoční doby, které se tradičně ještě dochovaly.
V povánočních dnech, zpravidla se počítá 12 dní, je doba klidu.Časová kvalita je vyčkávání, utvoření prázdného prostoru pro nové.Semínka se nedají povytahovat, urychlit růst.Musí se vyčkat.Jen je potřeba je ochránit, nedovolit přístup škodlivým vlivům.Proto se dříve v té době vykuřovaly světnice, stáje, zahrada – zaháněly se nedobré energie a přivolávaly nové, růstu hýčkaného semínka prospěšné.Jinak se nic nedělalo,nepracovalo se.
Proto přejme v okamžiku rozsvícení svíček na stromě života všem bytostem dobro, blahobyt, pohodu, zdraví a poznání.Všem, včetně sami sebe.Neboť i my jsme součástí jednoty stvoření.
http://www.paprsky.de/
Nejprve se podívejme, co doba vánoční pro naše předky, žijící ve střední Evropě, znamenala.
Podzim je doba, kdy se příroda stahuje ze zjevného světa.Jedná se o odtělení, podobně jako u smrti. Vnější šat se odkládá, bytosti se navracejí samy k sobě, do svého nitra, do svého duchovního základu.Tak to jde až do Vánoc, kdy nastává zlom, bod slunovratu. Před slunovratem se zdá, že je vše ztraceno, příroda „zemřela“, slunce a tudíž života ubývá.A náhle se slunce vrací, život se vrací, vše se začíná připravovat na nový cyklus života, nové slunce, nový rok.To je slunovrat.
Můžeme si představit čas jako krajinu.I čas má své vlastnosti, jako krajina. Tak jako krajina může být rovná, úrodná nebo suchá, kopcovitá, můžou tam být lesy či skály či jezero, tak i čas má své různé kvality. Na horách můžeme lyžovat, v jezeře se koupat, na úrodné půdě si zařídit zahrádku.Bylo by nerozumné a hlavně bychom dosáhli slabých výsledků, chtěli-li bychom dělat zahrádku na horách a plavat na úrodné půdě.Proto si teď zkusíme uvědomit, jakou kvalitu má čas předvánoční, vánoční a povánoční, abychom věděli, jak svou činnost uvést do souladu s touto určitou časovou kvalitou.
Jak nám při tom příroda napovídá, je čas předvánoční, tedy podzim, časem odložení vnějších, opotřebovaných šatů.V tomto čase je vhodné zbavit se všeho, co již nepotřebujeme. Vrátit, co jsme si půjčili.Vyčistit byt a duši od všeho, co již není potřeba.Udělat čisto ve všech oblastech našeho života.To znamená též, přehodnotit svůj život, zjistit, co již není mému životu prospívající a naopak, co je potřeba v sobě posílit, nechat vyrůst.
Tahle doba třídění a čištění a ujasňování si věcí končí s příchodem nově zrozeného slunce, s příchodem vánočních dnů. Úklid je ukončen, začíná doba nových počátků.Je to doba zárodků, semínek, počátků nového.
A tím se dostáváme k symbolice Vánoc.Vánoce jsou vůbec doba symbolů. Protože symboly jsou duchovní šablony, ideje, a my tím, že je o Vánocích používáme, zasazujeme semínka pro náš život v dalším životním cyklu.Cukroví ve formě květin, ovoce, domácích zvířat a různých abstraktnějších symbolů má být semínkem všech těch věcí, které chceme, aby se s jarem, znovuvtělením přírody, narodily.Vánoční stromeček je symbolem mužské tvůrčí síly, je to věčně zelený, boží falus, který je s radostí a vděkem ověšen opět symboly, semeny příštího. Okamžik, kdy stromek rozsvítíme, je nejmagičtějším momentem celých Vánoc.V ten okamžik boží tvůrčí síla protne svým světlem tmu, ženu, matku Zemi. A to je oplodnění.
Proto Vánoce nejsou dobou materiálních dárků, ale dobou setby, dobou přání, duchovních záměrů, dobou začátku.Jsou velmi důležité, neboť v začátku je již uložen průběh i konec. Na kvalitě a druhu semena závisí, jaká bude úroda.Všimněte si i dalších symbolických úkonů vánoční doby, které se tradičně ještě dochovaly.
V povánočních dnech, zpravidla se počítá 12 dní, je doba klidu.Časová kvalita je vyčkávání, utvoření prázdného prostoru pro nové.Semínka se nedají povytahovat, urychlit růst.Musí se vyčkat.Jen je potřeba je ochránit, nedovolit přístup škodlivým vlivům.Proto se dříve v té době vykuřovaly světnice, stáje, zahrada – zaháněly se nedobré energie a přivolávaly nové, růstu hýčkaného semínka prospěšné.Jinak se nic nedělalo,nepracovalo se.
Proto přejme v okamžiku rozsvícení svíček na stromě života všem bytostem dobro, blahobyt, pohodu, zdraví a poznání.Všem, včetně sami sebe.Neboť i my jsme součástí jednoty stvoření.
http://www.paprsky.de/
| návštěvníků stránky | |
|---|---|
| celkem | 47 609 |
| tento týden | 138 |
| dnes | 28 |