Slovo Vánoce znamená vlastně
„svaté noci“ a jsou to dny zimního slunovratu.Tyto dny se slaví v mnoha kulturách na
celém světě, a slavily se i u nás v dobách před křesťanstvím. Nejprve se podívejme,
co doba vánoční pro naše předky, žijící ve střední Evropě, znamenala. Podzim je
doba, kdy se příroda stahuje ze zjevného světa.Jedná se o odtělení, podobně jako u smrti. Vnější šat
se odkládá, bytosti se navracejí samy k sobě, do svého nitra, do svého duchovního základu.Tak
to jde až do Vánoc, kdy nastává zlom, bod slunovratu. Před slunovratem se zdá, že je vše ztraceno,
příroda „zemřela“, slunce a tudíž života ubývá.A náhle se slunce vrací, život se vrací,
vše se začíná připravovat na nový cyklus života, nové slunce, nový rok.To je slunovrat.
Můžeme si představit čas jako krajinu.I čas má své vlastnosti, jako krajina. Tak
jako krajina může být rovná, úrodná nebo suchá, kopcovitá, můžou tam být lesy či skály či jezero,
tak i čas má své různé kvality. Na horách můžeme lyžovat, v jezeře se koupat, na úrodné půdě si
zařídit zahrádku.Bylo by nerozumné a hlavně bychom dosáhli slabých výsledků, chtěli-li bychom
dělat zahrádku na horách a plavat na úrodné půdě.Proto si teď zkusíme uvědomit, jakou kvalitu má čas
předvánoční, vánoční a povánoční, abychom věděli, jak svou činnost uvést do souladu s touto určitou
časovou kvalitou. Jak nám při tom příroda napovídá, je čas předvánoční, tedy
podzim, časem odložení vnějších, opotřebovaných šatů.V tomto čase je vhodné zbavit se všeho, co již
nepotřebujeme. Vrátit, co jsme si půjčili.Vyčistit byt a duši od všeho, co již není potřeba.Udělat
čisto ve všech oblastech našeho života.To znamená též, přehodnotit svůj život, zjistit, co již není
mému životu prospívající a naopak, co je potřeba v sobě posílit, nechat vyrůst. Tahle doba
třídění a čištění a ujasňování si věcí končí s příchodem nově zrozeného slunce, s příchodem
vánočních dnů. Úklid je ukončen, začíná doba nových počátků.Je to doba zárodků, semínek, počátků
nového. A tím se dostáváme k symbolice Vánoc.Vánoce jsou vůbec doba symbolů. Protože
symboly jsou duchovní šablony, ideje, a my tím, že je o Vánocích používáme, zasazujeme semínka pro
náš život v dalším životním cyklu.Cukroví ve formě květin, ovoce, domácích zvířat a různých
abstraktnějších symbolů má být semínkem všech těch věcí, které chceme, aby se s jarem, znovuvtělením
přírody, narodily.Vánoční stromeček je symbolem mužské tvůrčí síly, je to věčně zelený, boží falus,
který je s radostí a vděkem ověšen opět symboly, semeny příštího. Okamžik, kdy stromek rozsvítíme,
je nejmagičtějším momentem celých Vánoc.V ten okamžik boží tvůrčí síla protne svým světlem tmu,
ženu, matku Zemi. A to je oplodnění. Proto Vánoce nejsou dobou materiálních
dárků, ale dobou setby, dobou přání, duchovních záměrů, dobou začátku.Jsou velmi důležité, neboť v
začátku je již uložen průběh i konec. Na kvalitě a druhu semena závisí, jaká bude úroda.Všimněte si
i dalších symbolických úkonů vánoční doby, které se tradičně ještě dochovaly.
V povánočních dnech, zpravidla se počítá 12 dní, je doba klidu.Časová kvalita je vyčkávání,
utvoření prázdného prostoru pro nové.Semínka se nedají povytahovat, urychlit růst.Musí se vyčkat.Jen
je potřeba je ochránit, nedovolit přístup škodlivým vlivům.Proto se dříve v té době vykuřovaly
světnice, stáje, zahrada – zaháněly se nedobré energie a přivolávaly nové, růstu hýčkaného
semínka prospěšné.Jinak se nic nedělalo,nepracovalo se.
Proto přejme v
okamžiku rozsvícení svíček na stromě života všem bytostem dobro, blahobyt, pohodu, zdraví a
poznání.Všem, včetně sami sebe.Neboť i my jsme součástí jednoty stvoření.